Průběžná doba výroby
Průběžnou dobou v obecném smyslu rozumíme dobu trvání nějaké posloupnosti navazujících činností v logistickém řetězci. Průběžná doba vyjadřuje délku trvání všech procesů ve výrobě od zahájení první operace až po předání hotového produktu. Informace o délce průběžné doby slouží: • pro účely plánování a řízení průběhu výroby, • pro analýzu délky a struktury průběžné doby a realizaci opatření k jejímu zkrácení. Je účelné rozlišovat mezi tzv. logistickou průběžnou dobou na jedné straně a průběžnou dobou vnímanou zákazníkem na straně druhé. Průběžná doba vnímaná zákazníkem představuje dobu od vznesení požadavku na dodání produktu či provedení služby až po předání zákazníkovi. Zahrnuje dobu trvání úseku logistického řetězce směrem po proudu od bodu rozpojení. Je-li bod rozpojení umístěn výrazně proti proudu (jde o výrobu a dodání na zakázku nebo o nákup a výrobu na zakázku), pak hovoříme o průběžné době zakázky, která má tyto složky: • zakázkové řízení (u dodavatele probíhá přezkoumání reálnosti zákazníkova požadavku, prověření kapacitní dostatečnosti, tvorba návrhu smlouvy se specifikací ceny, dodací lhůty a dalších podmínek dodávky, projednání návrhu smlouvy se zákazníkem, uzavření smlouvy, zařazení zakázky do hlavního výrobního plánu), • přípravu výroby (konstrukční, technologická, organizační a materiálová příprava výroby včetně nákupu materiálu), • výrobu, • přípravu k expedici, • distribuci a předání zákazníkovi. Logistická průběžná doba je ve srovnání s průběžnou dobou vnímanou zákazníkem delší o fáze, které předcházely vytvoření zásoby v bodě rozpojení, a zahrnuje též dobu skladování produktu v samotném bodě rozpojení. Složky průběžné doby Podle fází logistického toku je účelné měřit průběžnou dobu: • nákupu, • předvýrobní přípravy, • výroby, • skladování, • dopravy apod. Budeme-li podrobně zkoumat průběžnou dobu výroby, je vhodné rozlišovat doby trvání operací: • technologických (dochází k přeměně pracovního předmětu), • netechnologických (seřizování, nastavování, mezioperační manipulace, přemísťování, kontrola kvality apod.). V průběžné době se ovšem objevuje i čekání požadavků na obsluhu. Z hlediska přidávání a nepřidávání hodnoty (hodnotou se zde míní užitek pro zákazníka) rozlišujeme: • činnosti přidávající užitek pro zákazníka (value added activities) – k nim patří především činnosti, které se podílejí na vytváření výrobku (opracování, montáž apod.), avšak za předpokladu, že proběhly napoprvé správně, • činnosti nepřidávající užitek pro zákazníka (non-value added activities, muda), které lze dále rozdělit na činnosti, které: - jsou technologicky nutné (muda 1) – ve výrobě jde zejména o seřizování, manipulaci, přemisťování, - nejsou technologicky nutné (muda 2) – jde kupříkladu o skladování, čekání na opracování, odstraňování chyb apod. Pojetí přidávání a nepřidávání užitku se ovšem může lišit podle typů produktů. Zatímco ve výrobních procesech může být považována mezioperační doprava za činnost nepřidávající hodnotu, pak u procesů, jejichž účelem je doprava osob, je tato činnost přirozeně považována za činnost přidávající hodnotu pro zákazníka. Procesy je potřeba organizovat tak, aby byl minimalizován výskyt činností, které pouze spotřebovávají zdroje a nepřidávají užitek pro zákazníka. Úsilí o zkracování průběžné doby je proto potřebné zaměřit v prvé řadě na odstraňování činností typu muda 2. U činností typu muda 1, které jsou technologicky nutné, je potřebné dbát na to, aby byly prováděny racionálně. Pro analýzu a stanovení průběžné doby se provádí rozklad (dekompozice) procesu (Obr.1).
