Druhy dopravy

Silniční doprava Silniční doprava je doprava, při níž se zajišťuje přemísťování osob a věcí silničními vozidly (silničními dopravními prostředky), jakož i přemísťování silničních vozidel samých po pozemních komunikacích, dopravních plochách a volném terénu. Systém silniční dopravy je schopen vytvořit podmínky pro přímou přepravu s relativně přesně danou dobou dodání zásilky. Organizace silniční dopravy nemají vlastní dopravní cestu, dopravci volí sami trasy jízd bez žádného centrálního řízení. Park silničních vozidel je rozmanitý a umožňuje přizpůsobit se požadavkům přepravce. Mezi vybrané charakteristiky silniční dopravy patří: • nejnižší doba přepravy (především na krátké vzdálenosti), • hustá síť silniční infrastruktury, která umožňuje silničnímu dopravci dosáhnout prakticky kteréhokoliv místa podle požadavku, • flexibilnost (vozidlo může být v jakoukoliv dobu posláno ke splnění dopravního úkolu), • nízké výpravní fixní náklady, • termínově přesné a rychlé dodávky, • rozmanitý vozový park dopravních prostředků užívaných v silniční dopravě, • nízká administrativní náročnost v přepravě, • vysoká bezpečnost zásilek v přepravě, zásilka je stále pod dohledem řidiče. Pozemní komunikace je charakterizována jako dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Dle kategorií se pozemní komunikace dělí na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Dálnice je charakterizována jako pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly. Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť. Silnice se dělí do tří tříd. Místní komunikace je charakterizována jako veřejná přístupná pozemní komunikace, která slouží místní dopravě. Může být postavena jako rychlostní místní komunikace, která je určena pro rychlou dopravu a přístupná pouze silničními motorovými vozidly. Účelová komunikace je charakterizována jako pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo k jejich spojení s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Silniční vozidlo je motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Silniční vozidla se rozdělují na jednotlivé druhy a kategorie. Rozdělení silničních vozidel do kategorií, technický popis jednotlivých kategorií silničních vozidel a jejich další členění stanoví zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Železniční doprava Železniční doprava je doprava uskutečňována železničními dopravními prostředky po železničních tratích. Mezi vybrané charakteristiky železniční dopravy patří: • přeprava těžkých a hromadných substrátů (značné objemy přeprav vyjádřené ukazatelem ztížení na nápravu, až 22,5 t, u silnice jen kolem 12 t), • vhodnost pro střední a delší přepravní vzdálenosti (mezní přepravní vzdálenost mezi silniční a železniční dopravou je nejčastěji udávána 400-600 km), • vyšší bezpečnost dopravního systému, • vyšší nezávislost na povětrnostních vlivech, • šetrnost k životnímu prostředí než silniční a letecká doprava, • nižší spotřeba energie než u silniční dopravy, • srovnatelná rychlost přepravy se silniční dopravou na delších vzdálenostech, • velmi malý odpor valivého tření proti silniční dopravě. Železniční trať je obecně chápána jako dráha, která je určena k pohybu drážních vozidel včetně pevných zařízení potřebných k zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy. Železniční dráhy lze rozdělit podle významu, účelu a technických podmínek do čtyř kategorií (zákon č. 266/1994 Sb., v platném znění): • dráha celostátní je dráha, která slouží mezinárodní a celostátní veřejné železniční dopravě a je jako taková označená, • dráha regionální je dráha regionálního nebo místního významu, která slouží veřejné železniční dopravě a je zaústěna do celostátní nebo jiné regionální dráhy, • vlečka je dráha, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěna do celostátní nebo jiné regionální dráhy, • speciální dráha je dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce. Vlakem se rozumí sestavená a svěšená skupina vozidel, tvořená alespoň jedním hnacím vozidlem a jedním tažným vozidlem, označená stanovenými návěstmi, s doprovodem vlaku a jedoucí podle jízdního řádu nebo podle pokynů odborně způsobilé osoby řídící drážní dopravu. Znamená to, že chybí-li některá z náležitostí tvořící vlak, nelze hovořit o vlaku, ale skupině vozidel nebo častěji o vlakové soupravě. Letecká doprava Letecká doprava je využívána pro přepravu osob a nákladů vzdušnou dopravní cestou. Základními prvky dopravního systému jsou letadlo (letouny, vrtulníky, družice) a letecká dopravní cesta. Ta je tvořena letištěm, leteckými službami a vymezenou částí vzdušného prostoru. Vybrané charakteristiky letecké dopravy: • pro svou vysokou rychlost je letecká doprava vhodná zejména na dlouhé vzdálenosti, • letecká osobní doprava se vyznačuje poměrně vysokou bezpečností, nejnižší počet úmrtí na celkový počet přepravených osob, • v případě nehod dochází k velkým ztrátám na životech (především psychologický dopad), • disponuje relativně vysokou četností spojů, • diferencování dopravních prostředků podle jednotlivých relací, každé relaci odpovídá určitý typ letadla, • letecká doprava je využívána především pro mezinárodní přepravu, • nákladní letecká doprava je určena především pro přepravu zásilek vysoké ceny nebo rychle ztrácející na ceně (termínované zásilky). Leteckou dopravní cestu tvoří vzdušný prostor, letiště a letecké služby. Vzdušný prostor je vzdušný prostor nad územím České republiky do výšky, kterou lze použít pro letový provoz. Letiště je územně vymezená a upravená plocha, včetně staveb a zařízení, určená ke vzletům a přistáním letadel a pohybu letadel. Jedním ze základních parametrů letiště je provozní využitelnost. Z hlediska charakteru leteckého provozu můžeme letiště rozdělit na letiště civilní, sloužící přepravě osob, nákladu a pošty, letiště pro letecké práce v zemědělství, pro lesní a vodní hospodářství, letiště sportovní, letiště určená pro vědecké, výzkumné práce, letiště vojenská, letiště podniková, letiště se smíšeným provozem. Letadlo je zařízení způsobilé létat v atmosféře nezávisle na zemském povrchu, nést na palubě osoby nebo jiný náklad, je schopné bezpečného vzletu a přistání a je alespoň částečně řiditelné. Podle způsobu využívání se rozlišují letadla na civilní a státní. Státní jsou ta letadla, která jsou používána pro účely vojenské, celní a policejní. Vodní doprava Vodní doprava je doprava uskutečňovaná dopravními prostředky - plavidly po vodních cestách. Vybrané charakteristiky vodní dopravy: • vhodnost pro přepravu nadměrných těžkých a nadrozměrných zásilek, • disponuje velkou kapacitou vodních dopravních cest, velké kapacitní rezervy, • nejnižší vyjádřené externí náklady vzhledem k zatížení životního prostředí vodní dopravou, • využitelnost především pro přepravu na dlouhé vzdálenosti (na kratších vzdálenostech se její využití omezí na přímé přepravy), • malá rychlost vodní dopravy, • využitelnost pro přepravu hromadných substrátů, kontejnerů, těžkých nákladů, zásilek a nebezpečného zboží, naopak malé uplatnění pro zboží rychlého dodání a menších kusových zásilek, • nízká hustota vodních cest, nezbytné využití silniční nebo železniční sítě pro následné dopravy a překládky v návazných bodech, • vyšší závislost na meteorologických a hydrologických vlivech. Vnitrozemská vodní cesta (v legislativní zkratce jen vodní cesta) je podle českého zákona o vnitrozemské plavbě (č. 114/1995 Sb.) každý vodní tok nebo jiná vodní plocha, na kterých je možné provozovat plavbu, tj. provozovat plavidlo. Přístavy představují v plavební síti místa, kde dochází ke styku vodní dopravy s jejími klienty a s ostatními druhy dopravy. Některé mohou mít speciální určení. Hlavní úlohou přístavu je nakládka a vykládka zboží, v osobní dopravě nástup a výstup cestujících. Vedle těchto hlavních úkolů mohou přístavy plnit také funkce skladovací. Loď je charakterizována jako dopravní prostředek, druh plavidla, sloužící zpravidla k pohybu po vodní hladině (nebo ve zvláštních případech i pod ní) na principu Archimédova zákona.