Silniční dopravní infrastruktura

Silniční doprava používá pro dopravní proces silniční síť. Silniční síť státu je tvořena pozemními komunikacemi. Na silniční síť jsou kladeny tří základní požadavky, které mají rozhodující vliv na provozní náklady silniční dopravy: • trvalá sjízdnost, • bezpečnost, • plynulost. Kategorie pozemních komunikací Pozemní komunikace je komunikace určená převážně k dopravě silničními nebo jinými dopravními prostředky. Dálnice Dálnice je silniční komunikace vysoké technické úrovně, která je určena pro rychlou motorovou silniční dopravu osob i nákladu spojuje významná centra státu a v zahraničí. Dálnice je stavěná výhradně pro motorová vozidla pohybující se určitou minimální rychlostí (v ČR je to 50 km/hod). Na dálnici je nejen rychlost jízdy, ale i bezpečnost provozu vyšší než na běžné silnici, a to při vyšší propustnosti jednoho jízdního pruhu. Dálnice má nejméně dva jízdní pruhy pro každý z obou směrů jízdy, přičemž oba směry jsou od sebe odděleny středním dělicím pásem, tak že je vyloučeno střetnutí proti sobě jedoucích vozidel. Ostatní silnice křižují dálnici výhradně mimoúrovňově. Trasa dálnice je vedena výškově i směrově plynule, maximální sklony a minimální poloměry směrových oblouků odpovídají příslušné návrhové rychlosti. Mezi další parametry dálnice patří: • minimální dovolená šířka jízdních pruhů, • minimální dovolená šířka dělícího středního pásu, • minimální dovolená délka rozhledu po zastavení. Pohyb vozidel může být plynulý a tak se může i plně využívat kapacita dálnice. Trasa dálnice je vedena zásadně mimo obydlená místa (města,osady), která jsou spojena s dálnicemi přípojkami jež vyúsťují na dálnici tak, aby nemohlo dojít ke kolizi vozidel. U dálnic není nutné, aby oba dopravní směry vedly souběžně a ve stejné výši. Mohou se od sebe vzdálit, zejména v obtížných terénních podmínkách. Také se připouští pro klesající směr větší podélný sklon než pro směr stoupající. Lze tak dosáhnout zmenšení objemu zemních prací, popř. úspor umělých staveb. Výhody dálniční výstavby nespočívají jen ve zvýšení rychlosti jízdy, bezpečnosti provozu a plynulosti jízdy , ale také ve zkrácení přepravních vzdáleností . Další nezanedbatelnou výhodou je odvedení dopravy z center měst, kdy dochází k výraznému poklesu zatížení městských komunikací , snížení emisí škodlivých látek do ovzduší a snížení hluku. Dálnice bývají zpravidla označeny: • písmenem (A-autoroute, D-dálnice, M-motorway nebo N), • a jednomístným nebo dvoumístným číslem. (A 10, D 8, M 5). Některé dálnice jsou zároveň označeny jako silnice evropského významu tj. E. Silnice I. třídy Jsou silnice významu mezinárodního a celostátního spojují velká města státu. Tvoří asi 13 % délky silniční sítě v ČR. Některé jsou označovány jako mezinárodní tahy, navazující na evropskou silniční síť a jsou označeny písmenem E a nejvýš dvoumístným číslem (1 - 99). Mohou být budovány jako čtyřpruhové bez středního dělicího pásu, který je nahrazen dvojitou čárou (tzv. optické dělení) nebo třípruhové (střední pruh je určen na přejíždění vozidel) nebo starší silnice jsou dvoupruhové. Sudé číslo silnice znamená, že trasa silnice vede ve směru západ-východ, liché číslo vyjadřuje směr sever-jih. Je-li číslo silnice zakončeno na 0 nebo 5 jedná se hlavní evropské tahy. Evropské silnice, které jsou označeny třímístným číslem, tvoří spojnice hlavních evropských tahů a tvoří doplňkovou evropskou síť (např. E 462). Silnice II. Třídy Jsou silnice krajského a okresního významu, spojující menší města. Označují se trojmístnými čísly a tvoří asi 25 % z celkové délky silniční sítě v ČR. Mají pro každý směr jeden samostatný pruh (jde o silnice dvoupruhové), mají méně plynulou trasu, křížení s ostatními komunikacemi je většinou úrovňové. Silnice III. třídy Mají místní a okresní význam. Označují se čtyřmístnými a pětimístnými čísly podle čísel nejbližší silnice II. třídy výjimečně I. třídy .Tvoří asi 62 % celkové délky silniční sítě v ČR. V podstatě kopírují terén a mají jen minimální šířku vozovky pro míjení vozidel a úrovňové křížení s ostatními komunikacemi. Místní komunikace Mají místní význam, jsou obecně přístupné a užívané. Jsou součástí vybavení sídlišť, měst, nebo vytvářejí dopravní spojení s jejich zájmovým územím. Účelové komunikace Slouží k dopravnímu spojení výrobních závodů, uzavřených prostorů, osamělých objektů nebo nemovitostí s pozemky se sítí silnic nebo místních komunikací nebo vytvářejí spojení uvnitř uzavřených prostorů a objektů. Dále k nim patří lesní a polní cesty. Komunikace může být zcela nebo jen částečně nepřístupná veřejnému provozu (i pro volný pohyb chodců). Jsou ve správě těch podniků/subjektů pro jejichž účely slouží. Směrové a výškové vedení Směrový a výškový průběh silniční komunikace určuje prostorová čára, které se říká trasa silniční komunikace. Tvoří ji složka: • směrová (oblouky, přímé úseky), jejíž půdorys se nazývá osou silniční komunikace, • výšková, která se znázorňuje nárysem trasy v podélném profilu a nazývá se niveleta. Niveleta nemůže vždy a všude sledovat tvar území, kterým silniční komunikace vede, ani rovinatého, ani hornatého a členitého. Vztah nivelety k území, kterým vede má vliv na tvar příčného řezu: • je-li území po obou stranách silniční komunikace nižší než niveleta vzniká násep, • je-li naopak niveleta níž než území po obou stranách silniční komunikace vzniká zářez. Kombinací obou případů může vzniknout: • jednostranný násep, • jednostranný zářez. Území na jedné straně je výše nebo níže než niveleta, na druhé straně je ve stejné výši jako niveleta. Je-li zemní těleso v příčném řezu po jedné straně náspem a na druhé straně zářezem jedná se odřez. Povrchová část Povrchová část silniční komunikace se nazývá silniční koruna. Skládá se z: • dopravních pruhů, • dopravních pásů, • dělicích pásů, • vodicích proužků, • krajnic. Dopravní pruh je určen pro jednu řadu vozidel. Dopravní pás je složen nejméně ze dvou dopravních pruhů. Vodicí proužky jsou na vnějším okraji vozovky, vedou řidiče za tmy nebo snížené viditelnosti tím, že se barevně odlišují od vozovky . Krajnice tvoří kraje silniční koruny a jsou: • zpevněné, • nezpevněné. Obvykle část krajnice přilehlá k vozovce se zpevňuje, zbytek ohraničující silniční korunu ke svahu a pod. se nezpevňuje. Bezpečnostní zařízení Silniční komunikace je opatřena bezpečnostními záchytnými a vodícími zařízeními. Bezpečnostní záchytná zařízení slouží k zachycení silničního vozidla a brání mu sjetí z náspu nebo nárazu do pevného předmětu (stromu, zdi, nemovitosti apod.). Tato zařízení bývají provedena jako: • svodidla, • zábradlí. Bezpečnostní vodicí zařízení mají opticky vést silniční vozidla za snížené viditelnosti a v noci. Jedná se o: • směrové sloupky, vyznačují hranu silniční koruny, • odrazová skla nebo fosforeskující nátěry, které se připevňují na směrové sloupky, ale i jiné pevné předměty, a to vždy kolmo na směr světelného paprsku světlometu silničního vozidla. Návrhové parametry Návrhové parametry jsou návrhová rychlost a kategorijní šířka komunikace. KŠ = E + C + V1 + 2A + V2 + D + V2 + 2A + V1 + C + E KŠ - kategorijní šířka komunikace A - šířka jízdních pruhů C - šířka zpevněné krajnice D - šířka dělicího pásu E - šířka nezpevněné krajnice V1 - šířka vodicích proužku vnějších V2 - šířka vodicích proužku vnitřních Správně navržená pozemní komunikace musí vyhovovat požadavkům: • doprava na ní musí být bezpečná, rychlá, plynulá, pravidelná, • komunikace má být harmonicky vtělena do krajiny, • má umožňovat uživatelům pohodlnou a příjemnou jízdu, • má být homogenní na dlouhých úsecích (tj. aby se nestřídaly často úseky s odlišnou rychlostí z důvodů stoupání, oblouky a přímé úseky), • má odpovídat svou kapacitou hustotě dopravy.