Logistika
Výraz logistika je odvozen od řeckého logistikon (důmysl, rozum) anebo logos (obecně řeč, slovo, myšlenka, věta, úsudek zákon, rozum). Podle starořecké filosofie to byl zákon, podle kterého probíhá všechno světové dění. Cizojazyčnými ekvivalenty slova logistika jsou logistics (anglicky), Logistik (německy), logistique (francouzsky). Původní použití výrazu logistika spadá do vojenství, v němž je logistika chápána jako nauka o pohybu, zásobování a ubytování vojsk. Z principů vojenské logistiky se vyvinuly i aplikace v civilní sféře. Vznikla tak hospodářská logistika s řadou účelových aplikací. Za předmět logistiky jsou v novodobé teorii i praxi nejčastěji považovány fyzické a s nimi spojené informační a peněžní toky, které se uskutečňují při uspokojování požadavků po produktech (výrobcích i službách). Tokem v logistice rozumíme posloupnost stavů pohybu a přerušení pohybu (stavu klidu). Toky jsou projevem vzájemně závislých procesů. Fyzické toky představují toky surovin, materiálů, rozpracovaných výrobků, hotových výrobků, obalů, odpadu, ale také osob a nosičů informací. Informační toky iniciují, doprovázejí a dokumentují průběh toků fyzických a poskytují zpětnou vazbu od zákazníka. Jde o toky informací o požadavcích zákazníků, toky řídících informací, toky informací o průběhu a výsledcích fyzického toku a o reakcích zákazníků. Peněžní toky mají charakter peněžních příjmů a výdajů spojených s fyzickými a informačními toky. Mezi fyzickými, informačními a peněžními toky existuje vzájemná podmíněnost, kterou je potřebné respektovat, aby se předešlo nežádoucím problémům či přerušením procesů z důvodu chybějících vstupních surovin, materiálů, chybějících pokynů či dokladů, nebo z důvodu chybějících peněžních prostředků. Moderní logistika se zabývá toky v celém průřezu od vzniku požadavků na produkt (resp. od předpovědi poptávky) přes projektování produktů a procesů, zajišťování vstupů, plánování výroby, vlastní výrobu (resp. poskytování služby), distribuci, servis až po likvidaci. Pro procesy, v nichž se vytvářejí a dodávají nové produkty, se někdy používá pojem dopředná logistika. Naproti tomu zpětná neboli reverzní logistika zahrnuje toky odpadu, neprodaných výrobků, reklamovaných výrobků, vratných obalů, manipulačních jednotek apod. Rozlišujeme tři základní funkční oblasti logistického řízení (Obr.1), kterými jsou: • logistika nákupu, • logistika výroby, • logistika distribuce. Podle toho, čím se řídí okamžiky zahájení jednotlivých procesů v logistickém řetězci a jaké množství je v těchto procesech zpracováváno, rozlišujeme logistické principy tlaku a tahu. Princip tlaku Princip tlaku (push) preferuje vysoké využití kapacit. Tedy na první operaci se zadává maximum požadavků a rozpracovanost se „tlačí“ na další operace. Požadavky se sdružují do poměrně velkých dávek a pracuje se takzvaně na sklad (make to stock) podle odhadu poptávky. Výhodou uplatnění tohoto principu jsou nepochybně efekty plynoucí z velkých objemů (velkých dávek), avšak na druhé straně vzniká velká rozpracovanost i velké zásoby hotových výrobků, průběžná doba je dlouhá, vzniká velké riziko neprodejnosti hotových produktů. Princip tahu Princip tahu (pull) preferuje hledisko rychlé reakce na požadavek zákazníka a plynulost toku (synchronizaci). Zadávané množství, čas zahájení i samotný průběh toků se odvíjejí od požadavků zákazníků (make to order). Specifickým požadavkům zákazníků je věnována individuální pozornost. Kumulace požadavků do společných dávek je minimální. Ve srovnání s principem tlaku vede princip tahu k nízkým zásobám a ke zrychlení reakce na požadavek zákazníka. Vysoké jsou však náklady na dopravu a rovněž využití výrobních kapacit je nižší. Kombinace principu tlaku a tahu může být vhodným řešením nevýhod čistých principů tlaku nebo tahu.
